Esenciální umění

Čistá forma, která vyjadřuje spontánní stav mysli oproštěné od účelu, nás přibližuje k duchovním principům tím, že osvobozuje smysly z pout animality a směruje mysl do nitra (vědomí). Kultivace vnímání prostřednictvím kontemplativních forem, které svým vnitřním řádem soustředí mysl v momentu přímého zažívání jednoty, je prvořadým úkolem esenciálního umění. V takovémto postoji se projevuje reakce na zhoubný rozklad hodnot v přirozeném řádu světa, který reprezentuje postmoderní konzumní společnost s fetišem kýče a estetikou bezcharakternosti a úpadkovosti většiny tzv. umělecké produkce.

Společenské dění se dnes řídí podle obecné nižší kauzality, kdy se zásadně nereflektují tvůrčí principy. Umělecké tvoření se týká výhradně realizace vnitřní smysluplnosti, jež není omezena účelem (ziskem), ale směřuje přímo k rozvíjení a udržení duchovního vědomí. Ohnisko tvůrčí práce tkví v ideji jednoty a je živeno vůlí k naplnění. Diferenciace smyslového světa tento význam již v prvním plánu znejasňuje a z podstaty pudovosti zakrývá. Vnímání, jež je vystaveno množství smyslových podnětů, definitivně opouští svůj zdroj a chápe se útržků reality, které kaleidoskopicky dělí a řadí do nepřeberného množství iluzí. Myšlenka jako záchytný bod je udržitelná pouze ve chvíli, kdy se obrátí v koncentraci na podstatu sebe sama, a trvá tak v tichosti do naprostého vyjasnění, které není její negací, ale zdrojem. Tak to, co stálo na počátku, musí být i na konci.

Jedině obraznost, probuzená účastenstvím (silou upřímného citu a láskou k životu), spěje k celistvému obrazu světa do Jednoty – Bytí. A to je také jediný skutečný úkol a smysl poezie a všech umění: totiž dávat mezníky a východiska v mnohdy absurdním a protichůdném proudu života a osudu.

Umělec v pokorné, tiché a odevzdané práci probouzí účast Prasíly, která je emanací a tvořivým činitelem Ducha. Její tajemná moc (magické proměny) je uložena v samých hlubinách vědomí a skrytě působí jakožto základna a zdroj všech myšlenek a konání jedince i světa. Proto vědomé a usilovné soustředění (koncentrace) na tento zdroj přináší blahodárné a ozdravující kvality do tvůrčí práce.

Forma, důsledně očištěná soustředivou silou koncentrace, zbavená jakékoliv vnější nahodilosti, banality vzpomínek a psychické roztříštěnosti, dochází vyšší kvality a hluboké obecné platnosti. Hloubku v umění lze zachovat jedině zdrženlivostí (cudností) v napětí mezi již vysloveným a tajemstvím nevysloveného.

Realita světa je ve stálé proměně, proto k vyjádření skutečnosti je zapotřebí hluboké syntézy – abstrakce, která se projevuje v idejích. Snahu tvořit bez idejí není možné nazývat uměleckou tvorbou. Vše dozrává teprve v realitě světa – překonáním reality (jejím povznesením na rovinu idejí) se blížíme ke Skutečnosti, která v sobě zahrnuje vše zjevené, myšlené, cítěné, tj. veškerý mentální svět.

Tvorba je proměna svátosti; prostředky k tvorbě musí být posvěceny skutečností.

Jen citlivá syntéza všemožných rovin života může přinést úhrn, podle něhož pochopíme pravou přirozenost světa. Proto pouze vyspělejší mysl, osvobozená již od hrubého materialismu, je schopna užít jemnějších stupňů vnímání a nevyčerpatelného zdroje intuice k uvidění a pochopení světa jako Jednoty vědomí.

Cílem esenciálního umění je pěstování ryzí inteligence oproštěné od intelektuálního balastu a všech ideologií.

Intuice namísto spekulace

Jasné a zářivé ticho namísto zmateného žvanění a lomozu.

  • Od viděného ke zdroji vidění.
  • Od iluze ke skutečnosti.
  • Od hmoty k duši.

Jediným stále platným cílem umění je povznesení člověka a celé planety na vyšší stupeň vědomí, do oblastí míru, sebeúcty, lásky a z toho vyplývající harmonie stvořeného světa. Cíle filosofie, náboženství a mystiky jsou shodné s cílem umění.

Krása není jen estetická kategorie, podléhající filosofickým konceptům, je daleko víc stavem duše, jejím momentálním poměrem k Duchu, schopností otevřít se sféře ryzí spirituality.

“Spiritualita je proces nalézání a udržování vnitřní přirozenosti.”

Umělecké dílo je originální tehdy, pokud vyjadřuje autentické myšlení, v němž se odráží hluboké prožívání světa a z toho vycházející zkušenosti, jež staví umělecké dílo a obecnou realitu do nových souvislostí.

Komentáře