Úvodní slovo
při zahájení činnosti výtvarného studia

Vážení přátelé,

vítám vás na slavnostním zahájení činnosti karlínského Ateliéru 45, který vzniká jako výtvarné studio zaměřené na vzdělávání. Proto na úvod jednu otázku: jaký smysl má výtvarná výchova? Odpověď může znít například takto: v zásadě shodný jako výchova hudební, taneční, dramatická či literární, protože všechny druhy umění nás učí osobitě komunikovat se světem vnějším i vnitřním, poznávat šíři a hloubku existence, uvědomovat se a prohlubovat v lidství.
Vždyť blahodární a kultivující vliv umění na vědomí člověka je uznávaný a rozvíjený od pravěku. Celý starověk a velká část středověku staví na korespondenci umění s vyššími božskými světy, kdy rituální i kultická praxe proniká celou společností a veškerým lidským konáním. Výtvarná díla oslavující, bohy, život v zásvětí a činy slavných a mocných, jsou jednou velikou vizuální výpovědí o myšlení a osudech dávných společností.

A jak to bylo v minulosti s výtvarným vzděláváním? V Evropě mezi laiky bylo   donedávna výsadou elit a souviselo s odpoutáváním umění od moci církve. Od renesance začínají na vladařských a šlechtických sídlech vyučovat přední tvůrci, neboť bylo jistou povinností dvorních umělců vychovávat feudály k estetickému cítění a porozumění módním trendům v umění. V této souvislosti jsou známé povzdechy velkých tvůrců, např. Michelangela, Velásqueze a později třeba Goyi, kteří trpně a s dávkou nelibosti plnili takové úkoly.

I do českých zemí až koncem 16. století značně pozvolna proniká tato elitní výchova k umění, a to především z impulzu Prahy císaře Rudolfa II., která šlechtickým dvorům obligátně vnucuje vladařovu exponovanou vášeň pro všemožná umění. A tak v průběhu baroka, častěji v klasicismu a po celé 19. stol. vyučují na zámcích a v měšťanských salonech nejpřednější malíři, namátkou Škréta, Kupecký, Grün, Navrátil, Purkyně, Mánes či Mikoláš Aleš. Koncem 18stol. tuto elitní úlohu do značné míry přebírají Pražská konzervatoř, později Akademie a nově v Rakouské monarchii vznikající umělecké školy. Postupně se ustanovuje i velmi kvalitní umělecká výchova v rámci státních institucí První republiky, které sice navazují na rakouské školství, ale ve snaze o demokratizaci povolávají nejvýznamnější tvůrce a skutečné umělecké osobnosti, které záhy mění umělecké školy na živá centra národní kultury.

Tragédií pro sotva ustanovené moderní české umění byl rok 1948 a následná sněť komunistické ideologie a moci. Socialistické školství odstraňuje z dosahu vše reakční a buržoazní v umění a skutečné umělecké kvality a ideje nahrazuje  ideologií tzv. socialistického realizmu. Po roce 89 pokřiveniny minulého režimu a nástup nových kariéristů znemožnily jakoukoli důslednější obnovu tradic a kvality umění i jeho výuky. Vyčpělé postmoderní trendy na Západě, problematické již v osmdesátých letech, začaly být s pózou světovosti bezzubě přežvýkávány. Tento tlející stav bezcharakternosti na naší výtvarné scéně byl záhy přenesen i do studijních osnov, kde se úspěšně zakonzervoval a trvá dodnes. Umění tím ztratilo velkou část životnosti a sdělitelnosti. Tolik stručný a paušální nástin stavu současného výtvarného vzdělávání.

Vidět svět a opravdu mu porozumět, je velký a nesnadný úkol, který žádá touhu a pokoru poznání. A právě umění tyto schopnosti rozvíjí nejlépe, neboť vyžaduje po adeptovi dovednost vnímat a interpretovat život skrze sebe sama. Touto skutečností je umění podobně jako filosofická a mystická praxe jedinečným prostředkem sebepoznání.

Vycházejíce z výše uvedených idejí, chtějí lektoři Ateliéru 45 nabídnout zájemcům o výtvarné umění novátorské přístupy, které umožní svobodně rozvíjet nejenom základy výtvarných postupů a technik, ale i vhled do podstaty výtvarné práce a tradic.

Skutečné možnosti hlubšího poznání spočívají v touze adepta naučit se více a lépe. A proto přirozeně vznikají různé zájmové kroužky a kurzy, které doplňují a dál posouvají umělecké vzdělávání podle osobních potřeb a schopností uchazečů. Je velmi potěšující vidět, že ani dnes, v době tzv. finanční krize, zájem o poznání umění neutichá a že vznikají stále nová střediska svobodného vzdělávání.

Proto ze srdce přeji Ateliéru 45 úspěšné, radostné a tvůrčí působení.