vítám vás na slavnostním zahájení činnosti karlínského Ateliéru 45, který vzniká jako výtvarné studio zaměřené na vzdělávání. Proto na úvod jednu otázku: jaký smysl má výtvarná výchova? Odpověď může znít například takto: v zásadě shodný jako výchova hudební, taneční, dramatická či literární, protože všechny druhy umění nás učí osobitě komunikovat se světem vnějším i vnitřním, poznávat šíři a hloubku existence, uvědomovat se a prohlubovat v lidství.
Vždyť blahodární a kultivující vliv umění na vědomí člověka je uznávaný a rozvíjený od pravěku. Celý starověk a velká část středověku staví na korespondenci umění s vyššími božskými světy, kdy rituální i kultická praxe proniká celou společností a veškerým lidským konáním. Výtvarná díla oslavující, bohy, život v zásvětí a činy slavných a mocných, jsou jednou velikou vizuální výpovědí o myšlení a osudech dávných společností.
A jak to bylo v minulosti s výtvarným vzděláváním? V Evropě mezi laiky bylo donedávna výsadou elit a souviselo s odpoutáváním umění od moci církve. Od renesance začínají na vladařských a šlechtických sídlech vyučovat přední tvůrci, neboť bylo jistou povinností dvorních umělců vychovávat feudály k estetickému cítění a porozumění módním trendům v umění. V této souvislosti jsou známé povzdechy velkých tvůrců, např. Michelangela, Velásqueze a později třeba Goyi, kteří trpně a s dávkou nelibosti plnili takové úkoly.
I do českých zemí až koncem 16. století značně pozvolna proniká tato elitní výchova k umění, a to především z impulzu Prahy císaře Rudolfa II., která šlechtickým dvorům obligátně vnucuje vladařovu exponovanou vášeň pro všemožná umění. A tak v průběhu baroka, častěji v klasicismu a po celé 19. stol. vyučují na zámcích a v měšťanských salonech nejpřednější malíři, namátkou Škréta, Kupecký, Grün, Navrátil, Purkyně, Mánes či Mikoláš Aleš. Koncem 18stol. tuto elitní úlohu do značné míry přebírají Pražská konzervatoř, později Akademie a nově v Rakouské monarchii vznikající umělecké školy. Postupně se ustanovuje i velmi kvalitní umělecká výchova v rámci státních institucí První republiky, které sice navazují na rakouské školství, ale ve snaze o demokratizaci povolávají nejvýznamnější tvůrce a skutečné umělecké osobnosti, které záhy mění umělecké školy na živá centra národní kultury.
Tragédií pro sotva ustanovené moderní české umění byl rok 1948 a následná sněť komunistické ideologie a moci. Socialistické školství odstraňuje z dosahu vše reakční a buržoazní v umění a skutečné umělecké kvality a ideje nahrazuje ideologií tzv. socialistického realizmu. Po roce 89 pokřiveniny minulého režimu a nástup nových kariéristů znemožnily jakoukoli důslednější obnovu tradic a kvality umění i jeho výuky. Vyčpělé postmoderní trendy na Západě, problematické již v osmdesátých letech, začaly být s pózou světovosti bezzubě přežvýkávány. Tento tlející stav bezcharakternosti na naší výtvarné scéně byl záhy přenesen i do studijních osnov, kde se úspěšně zakonzervoval a trvá dodnes. Umění tím ztratilo velkou část životnosti a sdělitelnosti. Tolik stručný a paušální nástin stavu současného výtvarného vzdělávání.
Vidět svět a opravdu mu porozumět, je velký a nesnadný úkol, který žádá touhu a pokoru poznání. A právě umění tyto schopnosti rozvíjí nejlépe, neboť vyžaduje po adeptovi dovednost vnímat a interpretovat život skrze sebe sama. Touto skutečností je umění podobně jako filosofická a mystická praxe jedinečným prostředkem sebepoznání.
Vycházejíce z výše uvedených idejí, chtějí lektoři Ateliéru 45 nabídnout zájemcům o výtvarné umění novátorské přístupy, které umožní svobodně rozvíjet nejenom základy výtvarných postupů a technik, ale i vhled do podstaty výtvarné práce a tradic.
Skutečné možnosti hlubšího poznání spočívají v touze adepta naučit se více a lépe. A proto přirozeně vznikají různé zájmové kroužky a kurzy, které doplňují a dál posouvají umělecké vzdělávání podle osobních potřeb a schopností uchazečů. Je velmi potěšující vidět, že ani dnes, v době tzv. finanční krize, zájem o poznání umění neutichá a že vznikají stále nová střediska svobodného vzdělávání.
Proto ze srdce přeji Ateliéru 45 úspěšné, radostné a tvůrčí působení.